Přijímací zkoušky v cizině: co obnáší pro české fakulty a jak je zefektivnit

Logistická operace se vším všudy. To jsou přijímačky na vysokou školu, které fakulty pořádají přímo v zahraničí. Příprava zabere vyšší desítky hodin času, zaměstnanci často létají přes půl světa a komplikovaná je pro univerzitu i komunikace s uchazeči. Zjistěte, jak vám pomůže online řešení přijímacích zkoušek.

Představte si, že sedíte v Česku a máte studentům z Indonésie, Filipín nebo Malajsie vysvětlovat, jak se dostanou do pronajaté zkouškové místnosti v centru Singapuru. Ještě předtím musíte na dálku dostatečně velkou zkouškovou místnost vůbec najít a zarezervovat. Pak vyberete zaměstnance, kteří vyrazí do ciziny, v Singapuru vytisknou testy, dohlédnou na férový průběh přijímací zkoušky a s vyplněnými archy odletí zpátky.

Různé strategie, jak na zahraniční studenty

Vysoké školy, které usilují o zahraniční studenty, mají na výběr z několika přístupů – mohou např. jít cestou motivačních dopisů, průměru známek ze střední školy, jazykových certifikátů nebo přijímačky zcela odstranit. „Důvěřovat uchazečům je důležité. Ale není výjimečné, že se univerzity setkávají s různými podvody. Motivační dopis za uchazeče třeba napíše někdo jiný nebo při zahájení výuky přijdou na to, že doložený certifikát je podvrh a student anglicky téměř nemluví,“ vysvětluje Johana Šperlová, Business Development Manager ScioLinku.

Protože u populárních oborů není možné absolvovat vstupní pohovory se stovkami zájemců, obvykle fakulty, kterým jde o kvalitu studentů, vybírají na základě přijímacích testů. I v takovém případě si mohou zvolit, jestli:

• uchazeče sezvou do Česka, kde testy složí ve stejném termínu jako všichni ostatní,
• nebo zaměstnanci vyrazí za uchazeči do světa a ti se sjíždějí do tzv. zkouškových hubů.

„Zkouškové huby jsou obvyklejší, pokud se na studijní obor hlásí lidé z Asie nebo severní Afriky. Občas se ale škola rozhodne usnadnit cestu i Evropanům. Pak třeba Norové, Švédi a Islanďané nemusí létat až do střední Evropy, ale takový hub je třeba v Kodani, kam to mají blíž,“ dodává Šperlová.

Zkouškové huby v zahraničí se typicky týkají oborů vyučovaných na českých školách v angličtině, tj. bakalářských i magisterských studijních programů jako:

• lékařství,
• veterinářství,
• programování,
• data science,
• inovace,
• nanotechnologie
• nebo ekonomie.

Zjistěte, jak jsme usnadnili nabírání studentů z Norska na slovenskou medicínu >>

Co obnáší testování uchazečů v lokálním hubu v Singapuru

„Organizace takové zkoušky v cizině je event management se vším všudy a často se všechno domlouvá přes půl zeměkoule,“ podotýká Šperlová. Prakticky to znamená, že zaměstnanci musí:

• najít zkouškovou místnost,
• rezervovat ji, zaplatit zálohu a vyřešit veškerou fakturaci,
• informovat uchazeče, kde se zkouška koná, jak se tam dostanou a co si vzít s sebou,
• vyrazit na náročnou pracovní cestu (letenky, ubytování, náhrady…),
• připravit prostory ke zkoušce,
• řešit operativní dotazy uchazečů,
• dohlédnout na zdárný průběh testu
• a odvézt vyplněné testy zpátky do Česka.

Teprve pak se lidé z fakulty dostanou k obvyklé rutině offline zkoušky jako skenování testů, vyhodnocení či komunikace s uchazeči. „Samo o sobě je to velká logistická operace se spoustou návazností, při kterých hrozí chyby nebo fatální přehlédnutí. Náročnost v praxi ještě narůstá kvůli tomu, že fakulta má obvykle takových hubů víc. A aby si uchazeči ze Singapuru přes sociální sítě nenasdíleli otázky s uchazeči v Káhiře nebo Kodani, musí testy proběhnout současně,“ doplňuje Šperlová.

Náročnost se samozřejmě liší případ od případu. Organizace několika zkouškových hubů v zahraničí se však snadno vyšplhá k vyšším desítkám hodin a vyjde na stovky tisíc korun.

Celé anabázi se vyhnete s online řešením přijímaček

Pokud jste se v situaci poznali, existuje alternativa – online testování s pomocí proctoringu. V principu se jedná o zkoušku na dálku, přes počítač, kdy na všechny uchazeče dohlíží umělá inteligence.

1. Nejprve společně vymyslíme způsob, jak klasické přijímací testy překlopit do online prostředí (např. úprava otázek, nastavení povolených pomůcek a celkových pravidel testu).
2. Test nahrajeme do online aplikace ScioLink a všechno vyzkoušíme.
3. Všichni uchazeči dostanou e-mailem detailní pokyny ke konání testu.
4. Zkouška proběhne přes aplikaci ScioLink – uchazeči před spuštěním testu ověří svou identitu, natočí přes webkameru okolí svého pracovního místa, nastaví sdílení pracovní plochy a pustí se do odpovídání na otázky.
5. Během testu je snímá webkamera a mikrofon.
6. Po dokončení zkoušky vyhodnotí záznam umělá inteligence a označí kritické momenty, kdy má podezření na porušení pravidel, ty pak zkontroluje zkušený hodnotitel.
7. Fakulta posléze dostane vyhodnocené odpovědi a verdikt, jestli daný student neporušil pravidla testu.

‍„ScioLink je řešení, které jsme vyvinuli během pandemie. Brzy jsme zjistili, že nebude možné uspořádat přijímací zkoušky klasickým způsobem, pro nás to znamenalo především Národní srovnávací zkoušky, kterých se každý rok účastní desítky tisíc Čechů a Slováků. Museli jsme je překlopit do online světa. Ale viděli jsme potenciál řešení i pro přijímací zkoušky na míru,“ prozrazuje Šperlová.

Detaily o vzniku ScioLinku se dozvíte v rozhovoru na našem blogu >>

Usnadněte způsob, jak se k vám dostanou zahraniční studenti

ScioLink vám umožní digitalizovat přijímací zkoušky a zefektivní fungování vaší fakulty. Kvalitu našeho řešení dokládá i prestižní ocenění od novin Financial Times, která nás vybraly mezi Tech Champions v kategorii Cybersecurity & IT.